Diary

Trying to forget. Again.

27. února 2014 v 8:23 | An

Je čtvrtek 27.2. 2013 .. Za chvilu musím do školy na nějakou debilní matiku a přednášku z mikroeokonomie. Večer mám jít na akci s lidma ze školy. Ale mě se absolutně nikam nechce, ani teď a už vůbec ne potom. Nemám na to naládu. Nemám náladu s někým mluvit ani se hýbat. Nechci se hnout z postele. Nejradši bych zůstala zachumlaná v dece, v ruce čaj a vedle sebe krabica kapesníků. Chce se mi brečet od okmažiku, co sem se vzbudila někdy na začátku tohoto měsíce..

Mám takovou jednu vlastnost, a to neustálý přemýšlení nad věcma, co se staly, a je úplně jedno jestli před pár dnama, měsícem nebo rokem. Loňský začátek roku pro mě nebyl zrovna tím, co bych si nejvíc přála. Nevím proč, ale musím o tom všem přemýšlet, ikyž už nějaká doba uběhla. Stalo se, nic s tím už neudělám, je to přyč. Ale ne, já prostě nemůžu jen tak něco hodit za hlavu. Nejde to, neumím to. A dokud si nejsem jistá jak to vlastně všechno bylo, proč se to stalo a jestli to něco znamená i teď, tak to z hlavy nedostanu.

Problém je že sem strašně tvrdohlavá a pořád si melu to svoje dokola, takže i když mě někdo přesvědčuje o opaku, mám problém mu uvěřit. Nemám žádný sebevědomí, poslední dobou mi mizí i ta malilinkatá část, která byla někde schovaná. A kvůli tomu se furt shazuju, nevěřím si a taky nevěřím nikomu, kdo mi např. řekně nějakou lichotku. Neumím to. Ještě spíš naopak mi příjde, že to říká jen tak, jen se slušnosti. Otázky typu: Co na mě vidí ?? Proč zrovna já když ona je stokrát hezčí.. jsou pro mě dost známý. Lítají mi totiž v hlavě každou chvilku. Je to těžký. Doufám, že mě toto depkařský období zase brzo opustí, protože se tím zabývat nechcu. Ale momentálně to jinak nejde. Bohužel co dělat s mým sebevědomím opradu netuším. Jo trápit se, to já umím až moc dobře..

Beauty

20. ledna 2014 v 17:36 | An
flowers, colors, nature, beautiful, pink

Co je vlastně důkazem toho, jestli je člověk krásný nebo ne. Je to bráno dle tzv. vnitřní krásy, za kterou se považuje to, jaký člověk je povahou a chováním ?? Nebo se krása posuzuje podle vzhledu ?? Podle toho jak osoba vypadá, podle obličeje, podle postavy a dalších znaků zevnějšku. Na tuto otázku je těžké hledat odpoveď. Každý vidí krásu jinak.

Každý člověk má totiž jiné priority. Pro někoho není důležité jak osoba vypadá na první pohled, ale jaká je ve skutečnosti, tedy jak se chová, jak myslí. Pro někoho je zas důležitější jak osoba vypadá. Jaký má obličeji, jestli se obléká podle poslední módy. Já si myslím, že pokud člověk miluje, tak dokáže přehlížet určité nedokonalosti na té druhé osobě. Nedokonalosti jak na vzhledu, tak i na povaze. Proto není podle mě až tak moc důležitá ani jedna strana. Určité sympatie k druhé osobě prostě příjdou. Pokud se nám líbí a máme ji rádi, tak ji máme rádi takovou jaká je. Povahově i vzhledově.

Stereotyp, že člověk musí vypadat jak model/modelka, aby upoutal druhou stranu je podle mě taky dost velká blbost. Každý člověk má jiný vkus a ikdyž holka bude mít míry 90-60-90 nezaručuje jí to, že najde někoho, s kým bude šťastná. Uplně nesnáším řeči bulváru, o tom že nějaká herečka, zpěvačka přibrala a vypadá strašně, a že by se sebou měla něco dělat. Bože lidi proberte se. To, že někdo bude vypadat jak vyžle a bude mít na sobě tunu make upu ho taky neudělá krásnějším, podle mě spíš naopak. Vím, že někdo si zrovna tím makeupem zvědá sebevědomí, ale na přirozenou krásu nic nemá. Každý člověk je přece něčím krásný.

Když to shrnu, člověk by měl vypadat tak, aby byl sám se sebou spokojený. Aby se sám sobě líbíl. Aby se cítil krásný a pak krásný i bude. Pro toho pravéhu budete vy ta nejkrásnější osoba na světě. Názory ostatních, nám můžou být zcela ukradený. I když vím, není zrovna nejjednoduší..

Podívejte se do zrcadla, to co uvidíte to je ta krása. You are beautiful xx

2014 Wishes..

11. ledna 2014 v 14:30 | An

Přemýšlela jsem, co bych si tam mohla přát do roku 2014. V podstatě mi nic nechybí, v současnosti si nemůžu stěžovat na svůj život. Ano každý má nějaký problém, každému něco chybí a něco by si přál a já nejsem vyjímkou. Ale tyto věci neberu jako něco bez čeho bych nedokázala žít nebo bez čeho bych nebyla šťastná. Jsem šťastná. Mám někoho komu na mě záleží a má mě rád takovou jaká jsem. Mám přátelé, kterým mohu věřit a ikdyž jich není mnoho mě to nevadí. Mám rodinu, na kterou se můžu vždycky spolehnout, která mě drží i při těch nejhorších situacích. A nakonec mám zdraví, které se mě drží a za které jsem moc ráda.

Někdy mě to až trochu děsí. Pořád myslím na to, že se každou chvíli musí stat něco špatného, protože takle šťastná jsem už dlouho nebyla. Ale nebudu na to myslet a užvat si života jak jen to pujde...

Jealousy.

3. ledna 2014 v 23:20 | An

Žárlivost. Říká se, že ten kdo nežárlí, nemiluje. Že žárlivost je projevem toho, že vám na druhé osobě záleží. Projevem toho, že se bojíte, že byste o ni mohli přišli. Na druhé straně příliš velká žárlivost dokáže vztah dokonale zničit. Člověk si připadá kontrolovaný na každém kroku. Připadá mu, že mu ta druhá osoba nevěří. Ale to nemusí být vždy pravda, ikdyž to tak na první pohled může vypadat..

Když si představím sebe samu, mám chuť si jednu vlepit. Žárlivost je pro mě dost známé slovo, bohužel. Pokud máte někoho opravdu rádi, ale te člověk vás dost zklamal, je těžké se z toho jen tak oklepat a žít dál, jako by se nikdy nic nestalo. Pokud vás někdo jednou podrazil, prostě se bojíte, že se to stane znovu. A to je přesně ten důvod mojí žárlivosti. Žárlím, protože mám strach. Strach, že přijdu o někoho koho miluji. Ale moje žárlivost je zaměřená pouze na jednu osobu, což mě celkem děsí.

Year 2013

31. prosince 2013 v 12:00 | An


Celý rok pro mě nezačal zrovna nejlépe, můžu dokonce říct, že začal nejhůř jak jenom mohl. Situace, která začala na začátku prosice se semnou táhla i do nového roku. An se totiž zamilovala do nesprávné osoby a naivně věřila tomu, že všechno bude dokonalé jako v pohádce. OMYL. Všechno bylo přesně naopak. Holt stalo se. Nemohla jsem se z toho dostat několik měsíců. Bylo to pro mě hodně špatné období. Ovšem po všem zlém nastává i něco dobré. Po nějaké době se vše nakonec obrátilo k lepšímu a po necelém roce s ním jsem vážně šťastná. Nikdy mi s nikým nebylo tak dobře. Doufám, že to stejné budu moc napsat i za rok. Protože vědět, že Vás má někdo opravdu rád a můžete se na něj vždycky spolehnout je jedna z nejdůležitějších věcí.

Vánoce.

29. prosince 2013 v 11:53 | An

Vánoce. Svátky, které nastávají jednou za rok, u nás v Česku již 24. prosince, mají být plné lásky, pohody a odpočinku. Paradoxně je to přesně naopak. Pro mnohé to jsou svátky plné nervů, nestíhání a samoty. Ale proč to tak je ??

Vánoční atmosféra sama o sobě je velice uklidňující, nebo aspoň pro mě. Všude samá světýlka, vánoční hudba, vůně skořice, svařáku, pečení cukroví, zdobení stromečku a když se poštěstí tak i sníh a mnoho dalšího. Všechno působí příjemně, a tak to aji má být. Společná večeře, nadšené děti, které nedočkavě vyčkávají na zazvonění zvonečku od Ježíška, sledování pohádek. Prostě krásný rodinný večer. Lidé navštěvují svoji rodinu a známé a užívají si společné pohody a klidu. Kéž by...

Kéž by to tak ve skutečnosti bylo. Vánoce se staly svátkem, kdy každý akorát nadává, nerví a nic nestíhá. Už od konce listopadu je každý nervozní a čím víc se blíží Štědrý den, tím je to horší a horší. Nelíbí se mi, že Vánoce jsou poslední dobou pouze o dárcích. To kvůli nim jsou lidé nevrlí, protože nevědí, co mají koupit nebo nemají peníze a tak dále. Podle mě dárky samozřejmě potěší, ale nejsou tím nejdůležitějším. Vyjímkou jsou malé děti, které se na Ježíška velmi těší a rodiče jim chtějí udělat radost, ale zase není potřeba, aby pod stromečkěm našli sto dárků. Pro ostatní jako je rodina, kamarádi, známí je dárek spíš potěšením ne nečím bez čeho se nedá obejít. Je důležité udržovat krásnou vánoční atmosféru, už kvůli dětem, které Váncoe berou jinak než dospělí. Pro ně to jsou opravdu dny klidu a odpočinku. Udržovat tradice a prostě si celé svátky pořádně užít, aby všichni měli na co vzpomínat.

Letos už Vánoce pomalu kančí a další nás čekají zase až za rok. Já osobně doufám, že lidé si pomalu začnou uvědomovat, že Vánoce nejsou jenom o dárcích a začnou si užívat tu krásnou atmosféru a pohodu Vánoc. Všechno by bylo hned krásnější. xx

Something I will never forget.

13. dubna 2013 v 13:19 | An

Občas je prostě těžký na něco zapomenout. Na něco, co vám strašně ublížilo. Na něco, co jste ani nečekali, že se stane. A bolí to ještě 3x víc, když to udělá někdo, koho milujete. Ale stalo se. Už s tím nic nemůžete udělat. Musíte se s tím smířit. Po čase tomu člověku odpustit. Ale bohužel nejde zapomenout. V paměti to budete mít už napořád. I když se budete strašně snažit na to nemyslet, bude se to pořád vracet.

"Paměť je schopnost nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování, uchovávání a vybavování zkušenosti." Ale pro moji smůlu i těch špatných. Pamatuju si všechno zlý, co se mi stalo, co mi ublížilo. Pamatuju si to a vzpomínám na to víc, než na ty dobrý věci. Ale proč ??

Asi by mě to normálně tolik netrápilo. Snažím se mu věřit. Ale bojím se toho, že mi jednoho dne zase napíše to stejný jako kdysi. Bojím se toho strašně moc, protože ho miluju. Miluju ho víc, než kdysi. A ublížilo by mi to o hodně víc, než tenkrát. Nevím, co bych dělala. Nevím, jak bych se s tím smířila, prostě nevím. Byla by to rána. Totální dno.

Možná si teď o mě budete myslet, že sem nějaká citlivka nebo že všechno strašně řeším, ale prostě když vám někdo ublíží, je to pro vás rána. Určitě to znáte. A de o to, že jsem se přes to asi ještě pořádně nepřenesla.
 
 

Reklama