Trying to forget. Again.

27. února 2014 v 8:23 | An |  Diary

Je čtvrtek 27.2. 2013 .. Za chvilu musím do školy na nějakou debilní matiku a přednášku z mikroeokonomie. Večer mám jít na akci s lidma ze školy. Ale mě se absolutně nikam nechce, ani teď a už vůbec ne potom. Nemám na to naládu. Nemám náladu s někým mluvit ani se hýbat. Nechci se hnout z postele. Nejradši bych zůstala zachumlaná v dece, v ruce čaj a vedle sebe krabica kapesníků. Chce se mi brečet od okmažiku, co sem se vzbudila někdy na začátku tohoto měsíce..

Mám takovou jednu vlastnost, a to neustálý přemýšlení nad věcma, co se staly, a je úplně jedno jestli před pár dnama, měsícem nebo rokem. Loňský začátek roku pro mě nebyl zrovna tím, co bych si nejvíc přála. Nevím proč, ale musím o tom všem přemýšlet, ikyž už nějaká doba uběhla. Stalo se, nic s tím už neudělám, je to přyč. Ale ne, já prostě nemůžu jen tak něco hodit za hlavu. Nejde to, neumím to. A dokud si nejsem jistá jak to vlastně všechno bylo, proč se to stalo a jestli to něco znamená i teď, tak to z hlavy nedostanu.

Problém je že sem strašně tvrdohlavá a pořád si melu to svoje dokola, takže i když mě někdo přesvědčuje o opaku, mám problém mu uvěřit. Nemám žádný sebevědomí, poslední dobou mi mizí i ta malilinkatá část, která byla někde schovaná. A kvůli tomu se furt shazuju, nevěřím si a taky nevěřím nikomu, kdo mi např. řekně nějakou lichotku. Neumím to. Ještě spíš naopak mi příjde, že to říká jen tak, jen se slušnosti. Otázky typu: Co na mě vidí ?? Proč zrovna já když ona je stokrát hezčí.. jsou pro mě dost známý. Lítají mi totiž v hlavě každou chvilku. Je to těžký. Doufám, že mě toto depkařský období zase brzo opustí, protože se tím zabývat nechcu. Ale momentálně to jinak nejde. Bohužel co dělat s mým sebevědomím opradu netuším. Jo trápit se, to já umím až moc dobře..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | Web | 27. února 2014 v 8:39 | Reagovat

S druhým odstavcom súhlasím.
Musela som stále riešiť jednu vec, kým som nezistila ako bola úplne, nech ma to bolelo ako chcelo.
Inak máš veľmi pekný blog, nechceš spriateliť ?

2 Ká. Ká. | Web | 28. února 2014 v 17:11 | Reagovat

taky hrozně vzpomínám a myslím na věci zpetně ../ :) někdy veselé a někdy ne:D

3 adéla adéla | Web | 28. února 2014 v 17:36 | Reagovat

"Nemám náladu s někým mluvit ani se hýbat. Nechci se hnout z postele. Nejradši bych zůstala zachumlaná v dece, v ruce čaj a vedle sebe krabica kapesníků. Chce se mi brečet od okmažiku, co sem se vzbudila někdy na začátku tohoto měsíce.."
Tak s tím s tebou úplně souhlasím. Mám to teď nějak podobně- nic mě nebaví, o nic nemám zájem a chci být sama. Absolutně mě nebaví se falešně usmívat

4 An An | Web | 28. února 2014 v 21:44 | Reagovat

[1]: Je to kolikrát k zbláznění když člověk netuší jak se něco stalo nebo proč se to stalo a je hodně těžký se toho zbavit, i když to bolí

[2]: No taky bych ráda vzpomínala na ty veselé :D ale sem takovej depkař, že to snad ani není možný..

[3]: Je to na nic, asi je teď momentálně nějaký špatný období :/ .. naprosto souhlasím s tím falešným usměvem

5 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 28. února 2014 v 21:58 | Reagovat

Drž se a doufám, že sis to večer nakonec užila. Nesmíš se tím vším nechat udolat, zkrátka se tomu snaž postavit .. to se mi to kecá co? :D Hele, taky mám pramalé sebevědomí a kolikrát si říkám, že je vážně všechno na nic a když se na mě na ulici nějaká holka podívá, mám pocit, že mě v hlavě pomlouvá. Ale ono to přejde :) Jen se musíš začít smát :D

6 An An | Web | 28. února 2014 v 22:04 | Reagovat

[5]: Děkuju :) no ten večer nebyl zase tak špatný, nakonec sem ráda, že sem byla překecaná k tomu abych šla, aspoň sem  nestrávila další večer zalezlá v posteli :) .. Snažím se, hoodněse snažím, a ono to jednou určitě přejde všechno, věřím tomu !! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama