Únor 2014

Trying to forget. Again.

27. února 2014 v 8:23 | An |  Diary

Je čtvrtek 27.2. 2013 .. Za chvilu musím do školy na nějakou debilní matiku a přednášku z mikroeokonomie. Večer mám jít na akci s lidma ze školy. Ale mě se absolutně nikam nechce, ani teď a už vůbec ne potom. Nemám na to naládu. Nemám náladu s někým mluvit ani se hýbat. Nechci se hnout z postele. Nejradši bych zůstala zachumlaná v dece, v ruce čaj a vedle sebe krabica kapesníků. Chce se mi brečet od okmažiku, co sem se vzbudila někdy na začátku tohoto měsíce..

Mám takovou jednu vlastnost, a to neustálý přemýšlení nad věcma, co se staly, a je úplně jedno jestli před pár dnama, měsícem nebo rokem. Loňský začátek roku pro mě nebyl zrovna tím, co bych si nejvíc přála. Nevím proč, ale musím o tom všem přemýšlet, ikyž už nějaká doba uběhla. Stalo se, nic s tím už neudělám, je to přyč. Ale ne, já prostě nemůžu jen tak něco hodit za hlavu. Nejde to, neumím to. A dokud si nejsem jistá jak to vlastně všechno bylo, proč se to stalo a jestli to něco znamená i teď, tak to z hlavy nedostanu.

Problém je že sem strašně tvrdohlavá a pořád si melu to svoje dokola, takže i když mě někdo přesvědčuje o opaku, mám problém mu uvěřit. Nemám žádný sebevědomí, poslední dobou mi mizí i ta malilinkatá část, která byla někde schovaná. A kvůli tomu se furt shazuju, nevěřím si a taky nevěřím nikomu, kdo mi např. řekně nějakou lichotku. Neumím to. Ještě spíš naopak mi příjde, že to říká jen tak, jen se slušnosti. Otázky typu: Co na mě vidí ?? Proč zrovna já když ona je stokrát hezčí.. jsou pro mě dost známý. Lítají mi totiž v hlavě každou chvilku. Je to těžký. Doufám, že mě toto depkařský období zase brzo opustí, protože se tím zabývat nechcu. Ale momentálně to jinak nejde. Bohužel co dělat s mým sebevědomím opradu netuším. Jo trápit se, to já umím až moc dobře..

Old age is no place for sissies..

13. února 2014 v 16:29 | An |  Téma týdne

Staří není pro slabochy. Hodně lidí se staří bojí. Je to strach z toho jací budou, co všechno se změní, bojí se sami sebe ?? A nebo jde o strach z toho, co se jim nakonec ve stáří stane ?? Nikdy nevíme a ani nezjistíme jaký den bude našim posledním. Člověk by měl žít život na plno a užívat si každýho dne od chvíle, co pootevře oči v posteli až do chvíle, co je na tom stejném místě zase zavře. Je jedno jestli jsme mladí a nebo staří.

Stáří. Je to období, které potká všechny z nás. A měli bysme se na něho těšit a ne se ho bát. Měli bysme si toto období užívat, a to nejvíc jak jen to pujde. Právě v tomto období se musíme snažit užívat si věcí a radovat se z maličkostí ještě víc než kdy předtím. Vždyť je to chvíle, kdy si to všechno můžeme pořádně dovolit. Člověk už nemá žádné veliké závazky. Škola za námi, práce za námi, a bohužel i přátel ubývá. Ano vím, že čím víc člověk stárne, tak tím víc ho zdraví přestává nějak podporovat. Ale všechno jsou to dovětky toho, co si budujem celý život. Pokud budeme žít zdravě, zbytečně se nenervovat a dělat věci s nadšením, to zdraví nám vydrží..

Já bych chtěla cestovat, podívat se tam, kam sem se nedostala za celý život. Ctěla bych se naučit a zažít něco nového, něco k čemu sem neměla nikdy příležitost. Chtěla bych jít s dobou, která je a ne pořád vzpomínat na to, co bylo a jestli to byo lepší nebo ne. Chtěla bych si hrát s vnoučaty, které by mě milovali. Chtěla bych trávit čas s rodinou a někým, kdo by mi byl po boku aspon 50 let. Chtěla bych chodit s přáteli ven a ne pořád trčet doma. Prostě se bavit, užívta si, být plná života..

Takže nebojte se stáří, těště se na něho. Je to určitá část života, kterou si musíme užít stejně tak, jako ty předešlé. A přece chceme, aby se na nás vzpomínalo v tom nejlepším. Chci abych byla ta, která se dokázala bavit do poslední chvíle a byla vždy plná optimismu. A ne ta stará zakeřná babka, která všechny buzerovala a od ráno do večera lítala v kauflandu, ne děkuju..

Hello Sweeties..

6. února 2014 v 13:27 | An |  News

Zdravím zlatíčka. Vím, že tady poslední dobou moc nejsu, spíš vůbec, takže sem v rychlosti chtěla vysvětlit proč tomu tak je. Blog neberu jako nějakou povinnost, píšu když mám čas a taky náladu něco napsat. Bohužel teď není ani čas a popravdě ani ta nálada mi moc nepřispívá...

Tento týden je poslední, kdy mám ještě volno. Příští týden mi začíná škola, achjo, a další volno bude až někdy v květnu. Místo toho abych si užívala posledního volnýho času s přáteli nebo třeba lítaním po obchodu, tak chodím do práce. Byla sem v pondělí, včera a ještě jdu zítra a v nedělu. A to nemluvím o příštím týdnu. Většinu toho druhýho dne pak prospím, protože mám noční. Ale chtěla sem toho stihnout co nejvíc, ještě když mám volno a další den nemusím do školy. Je to na nic, ale co si budem říkat, peníze potřebuje každý.

Nevím jestli se to příští týden nějak zlepší, protože jak sem říkala začíná mi škola a do práce jdu taky. Ale budu se snažit. Nejde o to, že bych měla odpor k tomu něco napsat, ale prostě den rychle uteče když spíte do 1 odpoledne. Pak zbytek dne ležím s čajem v posleli, čtu knížku a najednou je zase večer. Navíc není mi zrovna nejlíp, ale doufám, že se to do konce týdne zlepší. Mám rozepsaný jeden článek, třeba ho během týdne ještě dopíšu, a třeba taky ne. Uvidíme..

Takže mějte se krásně, za chvíli je víkend, tak si ho pořádně užite. A prosím omluvte moje línou náladu xx