Leden 2014

Oh my gosh !!

30. ledna 2014 v 14:11 | An |  Me

Už od rána se třepu z toho, že si budu dneska odpoledne registrovat rozvrh na další semestr. No, když sem si ho registrovala na podzim, byla sem z toho vytřepaná už od ráno a třepala sem se ještě 3 hodiny potom. Ale pro moje překvapení, sem měla všechno tak, jak jsem chtěla. A v to sem pevně doufala i teď. Omyl..

Měla jsem všechno krásně naplánovaný. Aktuaizovala sem tu debilní stránku každou vteřinu, ale můj Mr. nejpomalejší notas na světě to aktualizoval tak dlouho, že když stránka konečně, po milion letech, nasočila, tak půlka věcí byla zabraná. Sem nasraná ?? JO SEM !!!! S mojí kamoškou mám kromě přednášek jenom jednu hodinu cvik. Což mě na tom štve nejvíc.. V pondělí končím v 5 a to mám o dvě hodiny později ještě přednášku. Přednáka od 7 do 9 večer, proč ne, že určitě tam bude chodit moc lidí. Aspoň, žepátek mám volno. No nějak to ty 3 měsí ce budu muset přežít. Snad to uteče..

Jsem naštvaná ještě teď a budu ještě hodně dlouho. Ani ta tuna čokolády, která leží vedle mě na posteli ve snaze mě trochu uklidnit, moc nepomáhá. Du se začíst zpátky do knížky nebo asi skočím z okna.. Snad máte lepší den. A co vlastně výzo ?? Mimochodem, strašně vám ho zavidím.. Tak, pochlubte se xx

Warrenovi.

26. ledna 2014 v 16:23 | An |  Curiosity
Na horor The Conjuring (V zajetí démonů) jsem původně chtěla jít do kina. Nakonec z toho sešlo, protože nikdo nechtěl jít se mnou :( a pak už sem na to kašlala a čekala až si to stáhnu. Můžu říct, že film se mi hodně líbil, ale o to teď nejde. Když se dívam na horory, který jsou založený na skutečný události, vyvolává to ve mě pocit zvědavosti. A tak jsem si zkusila něco zjistit o Warrenových, a taky událostech, které vyštetřovali..

Manželé Warrenovi

Ed Warren se narodil v září roku 1926, jeho manželka Lorraine Warren se narodila v lednu o rok později. Manželé se zabývali paranormálními jevy a demonologii a vyšetřovali případy, které s tím byly spojedné. Manželé měli odlišté schopnosti a úzce spolu spolupracovali. Ed byl samouk v oblasti demonologie a případy se snažil řešit vědeckou metodou. Lorrain zakládala na svých vizích a působila jako medium. Manželé tvrdí, že celkem zkoumali více jak 10,000 případů. V roce 1952 založili Společnost pro psychiscký výzkum v Nové Anglii (New England Society for Psychic Reseach)., která je nejstarší duchařskou společností v Nové Anglii, a také otevřeli Warrens' Occult Museum.

Manžele učili svému umění některé generace aktuálních paranormálních vyšetřovatelů. Ed Warren zemřel v roce 2006, ale jeho žena stále pomáhá s vyšetřováním různých záhad, protože jak sama říká, její manžel by si to přál. Na internetu je k nalezení mnoho videí, kde sama Lorraine dává různé rozhovory.

Lorraine Warren a Vera Farmiga

Love story.. or not ??

22. ledna 2014 v 15:32 | An |  Téma týdne
cute, h, babi, love, couples, and

Ani netuší jak moc si přeju, aby konečně udělal pár kroků navíc a došel za mnou. Už se blíží. Srdce mi tluče, tak rychle, že asi za chvilu vyskočí. Jde sem.... Ach ne, proč ona má takové štěstí. Proč si vždycky vybere ji. Ta úžasná nálada plná naděje je v okmažiku pryč. Toto byla dnešní poslední možnost. "Můžu prosit", ozve se najednou vedle mě. S usměvem si stoupám a jdu na taneční parket. Ten kluk je velmi milý, už jsem s ním párkrát tancovala, ale prostě není to on. Nevím čím to, ale přešli jsem půlku sálu a došli až vedle něho. Podívala jsem se na něho, a ten krásný pocit byl hned zpátky. To ne, to není možný on se na mě usmál. Začínám vnímat ten divný pocit v briše a můj obličej se mění v né moc pěknou barvu. Je tak krásný, úžasný. Usměje se znovu, asi mu příjde vtipný můj rudý obličej, ani bych se tomu nedivila. Jenom sklopím hlavu a pak mu úsměv vrátím. Hudba začne hrát a my začneme tančit. Myslím, že to je Walzt, mám štěstí protože ten celkem umím. Už jsem se tady hodně nasmála, a to je teprv 4. lekce. Pozorovat všechny jak si šlapou po nohách a strašně se tomu smějí, je celkme vtipný. Jdu si do šatny pro bundu a mířím si to domů. Ve chvíli, co sedím na zastávce a čekám na tu užasnou šalinu, která nepojede sto let, se stane něco, co jsem vážně nečekla. "Ahoj". Zvednu hlavu. Mám vážně štěstí, že sedím, protože jinak bych už ležela na zemi. Stojí tam. Přímo u mě a říká mi ahoj. Snažím se ze všech sil mu odpovědět a dělat jako, že se nic neděje. To není možný, znám ho 5 dní a jsem z něho uplně mimo. Už od prvních tanečních se modlím, aby došel za mnou a teď je tady. Sedí vedle mě na lavičce a chce si se mnou povídat. Proč sem jenom taková kráva a nedokážu mu říct ani slovo. Nikdy jsem na lásku na první pohled nevěřila, ale toto mě dostalo z omylu. Snažím se chovat normálně a odpovídat mu. K mé smůle ta šalina jede nějak brzo. "No nic tak se zase uvidíme za týden. Měj se pěkně". Páni, sem jak v sedmým nebi. Odpovím mu jenom jednoduchý ahoj a nastoupím. Bože takovej trapas...

Beauty

20. ledna 2014 v 17:36 | An |  Diary
flowers, colors, nature, beautiful, pink

Co je vlastně důkazem toho, jestli je člověk krásný nebo ne. Je to bráno dle tzv. vnitřní krásy, za kterou se považuje to, jaký člověk je povahou a chováním ?? Nebo se krása posuzuje podle vzhledu ?? Podle toho jak osoba vypadá, podle obličeje, podle postavy a dalších znaků zevnějšku. Na tuto otázku je těžké hledat odpoveď. Každý vidí krásu jinak.

Každý člověk má totiž jiné priority. Pro někoho není důležité jak osoba vypadá na první pohled, ale jaká je ve skutečnosti, tedy jak se chová, jak myslí. Pro někoho je zas důležitější jak osoba vypadá. Jaký má obličeji, jestli se obléká podle poslední módy. Já si myslím, že pokud člověk miluje, tak dokáže přehlížet určité nedokonalosti na té druhé osobě. Nedokonalosti jak na vzhledu, tak i na povaze. Proto není podle mě až tak moc důležitá ani jedna strana. Určité sympatie k druhé osobě prostě příjdou. Pokud se nám líbí a máme ji rádi, tak ji máme rádi takovou jaká je. Povahově i vzhledově.

Stereotyp, že člověk musí vypadat jak model/modelka, aby upoutal druhou stranu je podle mě taky dost velká blbost. Každý člověk má jiný vkus a ikdyž holka bude mít míry 90-60-90 nezaručuje jí to, že najde někoho, s kým bude šťastná. Uplně nesnáším řeči bulváru, o tom že nějaká herečka, zpěvačka přibrala a vypadá strašně, a že by se sebou měla něco dělat. Bože lidi proberte se. To, že někdo bude vypadat jak vyžle a bude mít na sobě tunu make upu ho taky neudělá krásnějším, podle mě spíš naopak. Vím, že někdo si zrovna tím makeupem zvědá sebevědomí, ale na přirozenou krásu nic nemá. Každý člověk je přece něčím krásný.

Když to shrnu, člověk by měl vypadat tak, aby byl sám se sebou spokojený. Aby se sám sobě líbíl. Aby se cítil krásný a pak krásný i bude. Pro toho pravéhu budete vy ta nejkrásnější osoba na světě. Názory ostatních, nám můžou být zcela ukradený. I když vím, není zrovna nejjednoduší..

Podívejte se do zrcadla, to co uvidíte to je ta krása. You are beautiful xx

Little me.

17. ledna 2014 v 20:00 | An |  Music
Někdy na začátku, když jsem začínala, jsem tady psala o jedné z mých oblíbených skupin. Od té doby se to v této rubrice nehnulo. No nevadí, tak zatím budu pokračovat tím, co už tady je. Z mého srdce se tyto 4 holky, který si říkají Little Mix, nehnuly. Pořád miluju jejich písničky a před měsícem se objevila jedna nová. Little Me.

Tu písničku zbožňuju od první chvíle, co jsem ji slyšela. Už jenom tak melodie je pro mě strašně návyková, navíc mám tento typ písniček moc ráda. Samozřejmě text je naprosto dokonalý. Je to zas něco, co bych vydržela poslouchat i 100x za sebou. Jako všechny jejich songy mi pomáhají přestat myslet. Sluchátka na uších, zavřené oči, užasná slůvka vycházející z mých úst a jiný svět. xx

Tell her she's beautiful, wonderful, everything she doesn't see. You gotta speak up, you gotta shout out. And know that right here right now. You can be beautiful, wonderful, anything you wanna be.. #LittleMe


Darkness.

15. ledna 2014 v 14:23 | An |  Téma týdne

Jsem sama doma. Všude je tma. Nevidím ani na krok před sebe. Jsem plná nejistoty a strachu. V hlavě se mi motají myšlenky, co všechno se teď může stát a co vlastně budu dělat až se něco stane. Mám začít křičet a doufat, že mě někdo uslyší, mám se zkusit bránit nebo být radši v klidu a ani nešpitnout. S každým krokem se bojím víc a víc. V každým koutu, za každým rohem někoho vidím. Někoho, kdo čeká až se k němu přiblížím. Všechen strach zmizí v okamžiku, co se dostanu k vypínači a světlo se konečně rožne. Taková úleva..

Už jako malé děti máme strach ze tmy. Žádné světlo, ozývají se podivné zvuky a po celém pokoji se plazí černé stíny. Dohromady s dětskou fantazií z toho vznikne strašné strašidlo, které nás straší noc co noc. Bohužel rodiče něčemu takovému nevěří, a to ani i když dříve zažívali to stejné. A tak se děti s tímto strachem musejí vypořádat samy. Někoho tento strach s narůstajícím věkem přejde. Někoho bohužel ne a strach z toho, co na nás ve tmě čeká, nám zůstane až do dospělosti. A to je přesně můj případ.

Nesnáším ten pocit, když jsem doma sama. Stává se ze mě najednou to dítě, které věří, že se pod postelí skrývá strašidlo, které ho chce sežrat. Jediná věc, kterou mám na tmě ráda, je měsíční svit, který na mě kouká přes moje okno. Jakékoliv světlo je v tento moment pro mě nejlepší kamárád. Jsem v těchto věcech srab, ale nestidím se za to. Každý se něčeho bojí a pro mě je už od malička tma tím nejhorším..


Co vy bojite se tmy nebo ji máte rádi ?? xx

2014 Wishes..

11. ledna 2014 v 14:30 | An |  Diary

Přemýšlela jsem, co bych si tam mohla přát do roku 2014. V podstatě mi nic nechybí, v současnosti si nemůžu stěžovat na svůj život. Ano každý má nějaký problém, každému něco chybí a něco by si přál a já nejsem vyjímkou. Ale tyto věci neberu jako něco bez čeho bych nedokázala žít nebo bez čeho bych nebyla šťastná. Jsem šťastná. Mám někoho komu na mě záleží a má mě rád takovou jaká jsem. Mám přátelé, kterým mohu věřit a ikdyž jich není mnoho mě to nevadí. Mám rodinu, na kterou se můžu vždycky spolehnout, která mě drží i při těch nejhorších situacích. A nakonec mám zdraví, které se mě drží a za které jsem moc ráda.

Někdy mě to až trochu děsí. Pořád myslím na to, že se každou chvíli musí stat něco špatného, protože takle šťastná jsem už dlouho nebyla. Ale nebudu na to myslet a užvat si života jak jen to pujde...

Do you wanna be my friend ??

7. ledna 2014 v 14:08 | An |  Friends

Vím, že je to klasika a nikdy sem na toto u předchozích blogů nebyla, ale řekla jsem si, nakonec proč by ne. Ráda chodím na jiné blogy a zanechávám tam kousek svého názoru. Třeba takto objevím nové zajímavé blogy a za nějaké nové "přátelé" budu ráda. Jsem si vědoma toho, že sem moc lidí nechodí :D To nevadí, už na začátku sem psala, že nepotřebuju mít okomentovaný uplně všechno, ale samozřejmě každý názor někoho jiného mě potěší. I tak toto zkusím, třeba to vyjde a třeba taky ne :D

Pokud by opravdu někdo měl zájem, nemám v podstatě žádné požadavky. Vím jak to chodí. Občas navštívíte vy mě, občas navštívím ja vás :D Nerada bych, aby z tohoto vyplývala nějaká povinnost, to vůbec. Nestojím o komentáře typu "obýhám" a tak dále. Budu ráda za každý váš názor k mým článkům a ráda si přečtu ty vaše. Třeba se dozvím něco nového :)

1. Vaše jméno xx
2. Váš blog xx

V mých favourites se můžete objevit i bez tohoto zapsání, protože tam budu vkládat blogy, které jsem si nějakým způsobem oblíbila a ráda na ně chodím xx

RESTART aneb 2014

5. ledna 2014 v 10:00 | An |  Me

Zdravím. Máme tady nový rok 2014, tedy už 5. den tohoto roku. Huuhuu :D ... Všechno začíná od nuly. To špatné, co se stalo loni vymažeme z hlavy a zůstanou jenom vzpomínky na to dobré !! Žádný deprese, nic takovýho tento rok nechci vidět.. Ale znám se :D moje deprese začnou hned tento týden, protože mám 2 zkoušky a neumím ani slovo :D klasika ani nevím proč pořád věřím tomu, že bych se zrovna já mohla něco naučit :D

Jealousy.

3. ledna 2014 v 23:20 | An |  Diary

Žárlivost. Říká se, že ten kdo nežárlí, nemiluje. Že žárlivost je projevem toho, že vám na druhé osobě záleží. Projevem toho, že se bojíte, že byste o ni mohli přišli. Na druhé straně příliš velká žárlivost dokáže vztah dokonale zničit. Člověk si připadá kontrolovaný na každém kroku. Připadá mu, že mu ta druhá osoba nevěří. Ale to nemusí být vždy pravda, ikdyž to tak na první pohled může vypadat..

Když si představím sebe samu, mám chuť si jednu vlepit. Žárlivost je pro mě dost známé slovo, bohužel. Pokud máte někoho opravdu rádi, ale te člověk vás dost zklamal, je těžké se z toho jen tak oklepat a žít dál, jako by se nikdy nic nestalo. Pokud vás někdo jednou podrazil, prostě se bojíte, že se to stane znovu. A to je přesně ten důvod mojí žárlivosti. Žárlím, protože mám strach. Strach, že přijdu o někoho koho miluji. Ale moje žárlivost je zaměřená pouze na jednu osobu, což mě celkem děsí.